Představení Herkules a Augiášův chlív se rozloučilo s diváky

Na velké scéně mosteckého divadla každý týden proběhne několik představení, ať už se jedná o premiéry, derniéry či reprízy. V úterý 27. ledna měli diváci poslední šanci shlédnout divadelní představení Herkules a Augiášův chlív. Další z divadelních her, která sehrála svou důležitou roli v historii divadla, došla ke svému poslednímu představení.

Osobu bájného Herkula, syna Diova, zná jistě každý. Herkulův život je spojován s dvanácti proslulými skutky a pracemi, které za svého života učinil. Vyčistit Augiášův chlív byl pátý úkol, jenž musel odvážný Herkules překonat. Se zaneřáděnými Augiášovými chlévy si Herkules chytře poradil, když přesměroval toky řek a hnůj vyplavil do moře. Takto onu skutečnost popisují legendy. A teď si představte, když legendu převedete na parodii. Jindy neomylný Herkules ne jenže neuspěje při plnění pátého úkolu, ale ještě navíc uvízne v byrokratické síti složitého mechanismu nelidského státu.

Tvůrcem oné parodie je slavný dramatik Friedrich Dürrenmatt. Autor vytvořil zábavnou satiru, která má však velmi hlubokou myšlenku. Dle autorova názoru se pohybujeme ve věku chaosu a pokrytectví, kde se nedokáže prosadit ani takový velikán, jakým byl právě Herkules. Některým se to může zdát poněkud přitažené za vlasy, ale divadelní hra Herkules a Augiášův chlív je důkazem, že i převedení bájných příběhů do současnosti není někdy na škodu – byť dílo ztratí svou původní hodnotu.

Friedrich Dürrenmatt se narodil roku 1921 ve Švýcarsku. Po maturitě na gymnáziu studoval teologii, filosofii a literaturu v Bernu a v Curychu. Z té doby pocházejí jeho první povídky a dramatické pokusy. Dlouhá řada premiér a jeho největších úspěchů je spojována s 60. lety. Dürrenmatt se stává jedním z nejhranějších dramatiků píšících německy. Mezi jeho nejslavnější hry patří např. Návštěva staré dámy, Fyzikové, Král Jan a samozřejmě hra Herkules a Augiášův chlív.

.

Činoherák se vrátil na Střekov!

Rok 2014 byl pro soubor Činoherního studia poměrně náročný. Největší ránou bylo vypuzení z jejich domova – Činoheráku. Soubor se však svých hereckých vizí a touhy bavit diváky nevzdal. Za podpory věrných fanoušků se začal poohlížet po nových prostorách. Jejich pohled spočinul na kinu Hraničář. Za pomocí příspěvků a šikovných rukou dobrovolníků předělali Hraničář k obrazu svému a hlavně také obrazu diváků a návštěvníků. Vytvořili tak nové místo, kam se diváci rádi vraceli.

Poslední volby opět změnily sled situací, tentokrát však k dobrému a souboru svitla naděje na návrat do jejich „starého divadla“, a tak se také stalo. Zastupitelé z předchozích voleb museli odstoupit a nová politická reprezentace měla za úkol napravit škody dříve spáchané – mezi nimi právě i Činoheráku. Město tedy darovalo divadlu dotace a mohlo se začít stěhovat! Kam? Přece zpět na Střekov. Přestože tedy došlo k oprášení starých prostor, kino Hraničář se bude užívat i nadále. Hrát se tedy bude na dvou scénách.

Pátek 16. ledna 2015. Hodiny odbíjí sedmou. Za šumu davu, hluku hovořících lidí a smíchu do divadla proudí davy nedočkavých návštěvníků. Divadlo praská ve švech. Lidé posedávají u stolků, postávají v hloučcích, u baru se tvoří dlouhá fronta…  Ti, kteří si nezarezervovali vstupenku nebo si ji nekoupili předem, stojí nedočkavě u pokladny a doufají, že na ně nějaký ten lístek zbude – tak nějak by se dala popsat atmosféra páteční noci.

Soubor si pro své fanoušky připravil na tento večer hned dvě překvapení. První začalo o půl osmé a představovalo pánské pěvecké sdružení extrémního folklóru Krása. Druhé překvapení vypuklo s úderem deváté večerní hodiny – předpremiéra hry Kopanec. Drama Kopanec, od úspěšných tvůrců Andrese Veiela a Gesine Schmidt, zachycuje skutečnou událost z roku 2002. V Německu došlo k brutální vraždě šestnáctiletého Marinuse Schöberla. Chlapec byl ukopán k smrti svými vrstevníky, kteří se otevřeně hlásili k pravicovému extremismu.