Standa Pexa v Bunkru

Milovníci umění zažívají v posledních pár dnech doslova pré. Navštívit mohou Malířské Sympozium, či nově také výstavu s názvem Kontra, jejímž tvůrcem je Standa Pexa. Vernisáž výstavy se uskutečnila minulý pátek – 7. srpna - v prostorách výstavní síně Bunkr.

Stanislav Pexa vystudoval obor výtvarná výchova na Katedře výtvarné kultury UJEP v Ústí nad Labem. Dnes se věnuje výuce nábytkového designu a interiéru na střední škole. První výstavu vytvořil již během svých studentských let. Na otázku kolik za sebou má výstav?, odpověděl: „Samostatná výstava je to druhá, společných výstav jsme měli odhadem kolem dvaceti.„

Ve svých projektech se inspiruje tvorbou Iljy Kabakova, Marcela Duchampa a Josepha Beyuse. Protože se tvůrce rád do Bunkru vrací, jedna otázka byla směřována i na důvod, co se tvůrci na galerii tolik zamlouvá. „Bunkr je galerie, která v Mostě nemá obdoby. Je mi sympatický, že dává možnost se realizovat i studentům.“

Většinou bývá zvykem, že umělci připravují své výstavy dlouho dopředu. Stanislav však nikoliv. „Na výstavě jsem začal pracovat odpoledne od devíti, do dnes do dvou. Vše jsem dělal tady na místě- navezl jsem si sem materiál a chopil se štětce. Ještě chvíli před zahájením to tu vypadalo jako na staveništi.“ Celou výstavu tedy Pexa stihl stvořit ani ne za jeden den. 

Atypické byly i užité barvy. Většina umělců maluje olejovými barvami. Pexa však našel daleko levnější variantu. Ptáte se jakou? „Na obrazy jsem použil stejnou barvu jako je tady na zdech, tedy fasádové tónovače od Primalexu. Dobře kryjí a snadno se míchají, dodává s úsměvem.

Hojná účast překvapila i samotného tvůrce. „Hojnou účastí jsem potěšen. Je mi líto, že nedorazili Mostečáci (přátelé), kteří mají jinou práci, ale jsem rád za každou účast. Děkoval jsem i lidem, za to, že chodí do galerie.“ Přestože návštěvníci Pexovo výstavu vnímají jako umělecké dílo, sám tvůrce to vidí jinak. “Nepovažuji se za umělce, ale za tvůrce“, dodává Pexa.

Výstavu můžete navštívit do 17. září.

Umělci opět v akci - Sedmé malířské sympozium započalo

Krásný slunečný den, počasí vhodné leda tak ke koupání, či opalování. Studenti a školáci se těmto bohulibým činnostem jistě věnují. Jsou tu však také Ti, kteří školní léta mají již za sebou a byť neradi, musí chodit v těchto parnech do práce. Mezi „pracujícími“ najdeme i skupinku dvanácti umělců. V jejich případě se však nejedná o práci ve smyslu povinnost, všichni ji chápou jako zábavu a šanci vyjádřit na plátně své myšlenky a vize.

Šťastná dvanáctka byla vybrána z řady kandidátů, aby se v termínu od 5. do 12. srpna 2015 věnovali v areálu Benediktu své tvorbě, kterou v závěru sedmého ročníku malířského sympozia představí veřejnosti. K třem pravidelným účastníkům- Roman Křelina, Josef Zedník a Doris Tesárková Oplová - přibylo devět nováčků.

Při vstupu do ateliéru, kde umělci „vdechují“ svým dílům život, jsem zjistila, že jsem přišla nevhod. Kručící žaludky vyhnali tvořící na oběd – tedy alespoň většinu. Jedinou bytostí, která se mezi čtyřmi zdmi ateliéru pohybovala, byl akademický malíř Tomáš Prchal, který se stal obětí mé zvídavosti. Tomášovi to však nevadilo, ba právě naopak. Při rozhovoru, který se většinově týkal jeho tvorby, studia a umění – tedy témat, o kterých ví velmi mnoho - se dokonce sám rozhovořil. Bylo vidět, že umění je skutečně jeho životní náplní. Velmi ochotně mi popsal svou práci a cíl, ke kterému bude svěřovat. Mezi řečí si také trochu posteskl, že lidé dnes neumí vnímat umění, v celého jeho kráse, tak jako dříve.

Jak vnímá umění sám tvůrce? Na to je složitá odpověď. Přesto umění vnímám jako abstraktní filozofii. Abstraktní proto, že se v ní nepracuje s logikou, ale především s vnímáním skrze lidské smysly. To, ale neznamená, že nemá pravidla, jen jsou přirozeně v neustálém pohybu a nejsou logická...

Přestože se umění věnuje hlavně v naší Metropoli, uvítal Most a jeho prostředí jako velmi příjemnou změnu, a vlastně také trochu jako šanci ukázat své umění i jinde. 

Páteční večer s Koradobandem a Dialogem v hlavní roli

Pátek večer, devátá hodina a první kapela začíná ladit své nástroje a připravovat se na koncert. Na 19. června si totiž majitel Rockbaru, mezi věrnými návštěvníky nazývaný Rokáčem, připravil jedno z dalších překvapení - koncert dvou spřátelených kapel – Koradobandu a Dialogu.

 „Se zvukem jsme spokojení, tak uvidíme, jak se večer vydaří.“ okomentoval přípravu Dialogu na koncert jejich hráč na bicí - Jakub Michálek. S úderem půl desáté se ozval i první úder do bubnů a kapela Dialog začala hrát. Dvě kytary, bicí a basa vytvořily sehrané kvarteto.

Rokáč se brzy zaplnil posluchači. Ti se skládali, jak z jádra tvořeného věrnými fanoušky, tak i úplnými nováčky. Atmosféra byla už od počátku uvolněná. Přátelé seděli se svými partami, popíjeli a za poslechu dobré hudby rozebírali své radosti, ale i starosti.

Kapela od svého posledního koncertu zapracovala nejen na svém repertoáru, ale také na samotném vystoupení, do kterého vložily veškerou svou energii. Na výsledku to bylo znát.  Na seznam skladeb kapela připsala i jednu novinku – píseň s názvem Nekonečná hra. Ostudu si Dialog rozhodně neudělal a Jakub může být s výsledkem spokojený.

Jedna kapela ze scény odešla, druhá na ni nastoupila. Koradoband připravil své nástroje a pustil se do toho. Uskupení zahrálo půl roku starou „novinku“ s názvem Soused.  Přestože píseň byla napsána skutečně před půl rokem, kapela ji nehrála a pro návštěvníky Rokáče byla tedy víceméně premiérová. Večerem zazněly samozřejmě i jejich tradiční písně jako: Kouzelná, Tak co má bejt?, či Tančíš. Na žádost fanoušků, o píseň navíc, kapela přidala song s názvem Máš mě mít.

Koradoband si za svou dlouholetou praxi stihl na Mostecku vytvořit okruh fanoušků. „Byly doby, kdy jsme se sem (Rockbar) chtěli dostat, chtěli jsme zde hrát. Nosili jsme sem pořád cédéčka a ono se to povedlo, teď je pro nás Rokáč takovou domovskou scénou“ prozradil kytarista Koradobandu Radek Vondráček. Obě kapely se tedy shodly na tom, že Rockbar nabízí muzikantům poklidnou, takřka domácí atmosféru a stejně to viděli i fanoušci. Jeden z nich označil koncert za multikulturně přínosný a na účet kapely Koradoband pronesl kompliment: „Mám je jako kapelu rád, jsou dobrý!“

Majitel Rokáče se, jako milovník jižanské hudby a rocku, ztotožňuje spíše s Koradobandem, přesto dává šanci i jiným kapelám a žánrům. 

Mucha míří do Mostu

V dnešní době, kdy se hudební nebe každoročně plní desítkami nových kapel a sólistů, je velmi těžké vymyslet něco nového, něco neotřelého, čím přilákáte nové posluchače. Noví posluchači jsou velmi důležití a víceméně dávají, kromě dobrého pocitu z potlesku, zpěvákům a jejich kapelám, práci. Z toho důvodu dnešní hudební scéna někdy připomíná cirkus. Každá kapela se snaží vyjít na denní světlo s naprostou novinkou a pomocí svých kousků se na hudební scéně udržet co možná nejdéle a neupadnout v zapomnění.

Jednou z takových kontroverzních kapel je ta brněnská -  nesoucí název Mucha. Mnohým z nás se jako první vybaví tvůrce Slovanské epopeje, český malíř a designér Alfons Mucha. Nyní je však řeč o kapele, která si právě na základě podobnosti mezi příjmením zpěvačky a tím malířovým, takto pokřtila své seskupení. Brněnská kapela má totiž svůj název odvozený od jemně upraveného příjmení Nikoly Muchové. Kromě Nikoly, která ve skupině obstarává zpěv a kytaru, jsou ve skupině ještě další tři členové - Petr Zavadil – kytara, Štěpán Svoboda - bicí, Ondřej Kyas - basová kytara. 

Kapela se během Ústeckého Majálesu setkala s velkým úspěchem. Nejspíš právě z toho důvodu se Brněnští ještě jednou rozhodli zavítat do severních Čech, avšak tentokrát do Mostu. Dne 18. června 2015 se od 19 hodin v prostorách kinosálu knihovny v Mostě uskuteční koncert. Plné vstupné činní 190 korun, studentské je pak poloviční. Těšit se můžete na „rozjásanou, energickou, hustou muziku, která má koule.“

Lakomého busty zdobí sever

Pavel Lakomý, na Mostecku jeden z nejvýznamnějších sochařů. Kromě své sochařské činnosti se však také věnuje malířství. Jeho počátky s uměním paradoxně souvisí s hudbou. Hra na bicí se již od 14 let stala nedílnou součástí jeho života a vydržela mu ještě dalších dlouhých sedmnáct let. Skrz hudbu se dokonce probojoval až mezi profesionály. V době své největší hudební slávy se začal sbližovat s malováním obrazů a pořádáním výstav, kterých má na svém kontě do dnešních dní více než 60, a to nejen v České republice.

Od roku 2009 se věnuje dřevořezbě. Jeho nepostradatelnými pomocníky se stala motorová pila a nejrůznější dláta a rydla. Není však žádným troškařem. Místo malých dřevěných sošek vytváří rozměrné plastiky.

Litvínovský umělec je tvůrcem dřevořezby Ježíška na Božím daru, Sáňkaře na Klínech, či dokonce také busty lesního správce Ing. Vojtěcha Tesaře, který se zasloužil o první turistickou stezku kolem Flájí, za kterou mu turisté dodnes děkují. Kromě toho, že jeho plastiky můžeme najít různě rozmístěné po severních Čechách, nejvíce jich samozřejmě najdeme právě v místě sochařova bydliště- Litvínově. Jeho busty zde totiž zdobí rovnou tři kruhové objezdy.

Nyní se s díly pana Lakomého můžeme setkat také v Mostě. V prostorách zahrad oblastního muzea je zde vystaveno několik dřevěných soch. Dne 28. května 2015 proběhla vernisáž, s níž byla zahájena prodejní výstava dřevěných soch. Po této expozici bude následovat prodejní výstava obrazů, na jejíž zahájení se můžete těšit 16. června.

Činoherák se vrátil na Střekov!

Rok 2014 byl pro soubor Činoherního studia poměrně náročný. Největší ránou bylo vypuzení z jejich domova – Činoheráku. Soubor se však svých hereckých vizí a touhy bavit diváky nevzdal. Za podpory věrných fanoušků se začal poohlížet po nových prostorách. Jejich pohled spočinul na kinu Hraničář. Za pomocí příspěvků a šikovných rukou dobrovolníků předělali Hraničář k obrazu svému a hlavně také obrazu diváků a návštěvníků. Vytvořili tak nové místo, kam se diváci rádi vraceli.

Poslední volby opět změnily sled situací, tentokrát však k dobrému a souboru svitla naděje na návrat do jejich „starého divadla“, a tak se také stalo. Zastupitelé z předchozích voleb museli odstoupit a nová politická reprezentace měla za úkol napravit škody dříve spáchané – mezi nimi právě i Činoheráku. Město tedy darovalo divadlu dotace a mohlo se začít stěhovat! Kam? Přece zpět na Střekov. Přestože tedy došlo k oprášení starých prostor, kino Hraničář se bude užívat i nadále. Hrát se tedy bude na dvou scénách.

Pátek 16. ledna 2015. Hodiny odbíjí sedmou. Za šumu davu, hluku hovořících lidí a smíchu do divadla proudí davy nedočkavých návštěvníků. Divadlo praská ve švech. Lidé posedávají u stolků, postávají v hloučcích, u baru se tvoří dlouhá fronta…  Ti, kteří si nezarezervovali vstupenku nebo si ji nekoupili předem, stojí nedočkavě u pokladny a doufají, že na ně nějaký ten lístek zbude – tak nějak by se dala popsat atmosféra páteční noci.

Soubor si pro své fanoušky připravil na tento večer hned dvě překvapení. První začalo o půl osmé a představovalo pánské pěvecké sdružení extrémního folklóru Krása. Druhé překvapení vypuklo s úderem deváté večerní hodiny – předpremiéra hry Kopanec. Drama Kopanec, od úspěšných tvůrců Andrese Veiela a Gesine Schmidt, zachycuje skutečnou událost z roku 2002. V Německu došlo k brutální vraždě šestnáctiletého Marinuse Schöberla. Chlapec byl ukopán k smrti svými vrstevníky, kteří se otevřeně hlásili k pravicovému extremismu.

Velké válka a její vliv na podkrušnohorské prostředí

Jistě každý z nás ví, že první světová válka proběhla v letech 1914-1918. Informace, že způsobila velké ztráty na životech nevinných lidí, jistě není žádnou novinkou. Jedno staré rčení tvrdí: „Opakování je matka moudrosti“. Pojďme si tedy společně zopakovat dny, které nastaly po 28. červenci 1914 a pro mnohé se staly ostudnými. Názornou ukázkou nám bude výstava s názvem Velká válka 1914-1918 a její vliv na podkrušnohorské prostředí, která vznikla ke stoletému výročí počátku první světové války. Výstava započala vernisáží - 24. června 2014 – v hlavní budově Oblastního muzea Most. Zde také výstavu naleznete až do jejího konce. K vidění je toho zde opravdu mnoho – nejrůznější zbraně, části uniforem, knihy, obrazy, dopisy a fotografie. Výstava je doplněna poučnými tabulemi, které nám podrobně popisují jednotlivé etapy války a objasňují mnohé nejasnosti. Na návštěvu výstavy máte poměrně velké množství času – výstava v Oblastním muzeu setrvá až do 31. prosince 2014. Pokud máte zájem, návštěvní hodiny jsou od úterý do pátku od 9: 00 do 17: 00, v sobotu a neděli od 13: 00 do 17:00. Vstupné pro dospělého činí 30 Kč, ostatní (děti, studenti, důchodci) 15 Kč. Při skupině nad 10 osob je vstupné dospělí 20 Kč, ostatní 10Kč.

Náhled do kosmu okem umělce

V poslední době se na Mostecku roztrhl pytel s výstavami. V nedávné době to byla například výstava Františka Haaseho, Jany Haklové či Patricka Macharovského. Nyní se Most - respektive jeho obyvatelé a návštěvníci, může kochat výstavou Luďka Filipského. Jeho výstava s názvem - Skryté energie kosmologického prostrou - se nachází v Galerii výtvarného umění v suterénu děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie a je zde k vidění do 15. září 2014.

Pan Filipský je rodák z Moravy přesněji z Moravských Budějovic.Už jako malý chtěl kreslit a malovat. Jeho rodiče neměli s uměním nic společného, přesto ho velmi podporovali. Podpora, a hlavně snaha a chtíč přivedli Filipského na Akademii výtvarných umění, kde se stal  pravou rukou profesora Jana Smetany. Kvůli jistým komplikacím ohledně politického a sociálního názoru Luděk odešel z Akademie a postavil se na své nohy. Od té doby ušel kus cesty a my ho dnes známe jako malíře a restaurátora.

Díky bratrovi našel zalíbení ve fyzice a přírodních vědách. Na otázku Věda a zejména fyzika jsou tedy pro Vás při tvorbě nejdůležitější? Odpověděl „Každý žije v nějaké době, která by měla být obsažená v jeho věcech. Ty první počátky, proč člověk maluje, jsou vzpomínky z dětství, emoce, zážitky. A je potřeba najít výtvarný jazyk, který umožní přenos toho všeho do obrazu. Aby mi tam nezůstala jenom ta fyzika.“ Fyzika a umění jsou tedy jeho dvě vášně, a proto se někdy stává, že je zkombinuje dohromady. Zkrátka přidá do umění kapku vědy a jeho mistrovská díla jsou na světě. Tuto kombinaci vidíme právě například ve výstavě, která se skrývá v suterénu našeho kostela. 

Šestý ročník malířského sympozia

Ve dnech od 8. 8. do 13. 8. 2014 proběhlo v prostorách rekreačního a vzdělávacího areálu Benediktu již šesté malířské sympozium. V minulých pěti ročnících se sympozia zúčastnilo celkem  47 umělců z různých koutů nejen České Republiky (Ústecký kraj, Moravskoslezský kraj, Plzeňský atd… ). Do sympozia se totiž zařadili i umělci z Německa nebo Švýcarska. V letošním roce se toto číslo zase zvedlo a to o 11 dalších účastníků. Po minulém roce, který byl převážně v duchu mladší generace, nastala změna. Letošní ročník se navrátil zpět do „původních kolejí“ a znovu oživil myšlenku vyrovnané účasti umělců různých generací. Sympozium spojuje zkušené malíře s mladšími kolegy. V tomto roce  se do řad vyvolených zařadilo 6 žen a 5 mužů - Mezi nimi najdeme již známé tváře, např. Roman Křelina, Josef Zedník či Doris Tesárková Oplová. Ročník 2014 však přivítal i nováčky – Jmenovitě například Marie Horvathová, Petr Bulava, Drahomíra Maloušková, Roman Šafránek, Eva Synková nebo Jacob Raines, který do Mostu zavítal z Lipska ležícího v sousedícím Německu. Těchto 11 umělců oprášilo štětce, namíchalo barvy , připravilo plátna. Tvorba mohla začít! Na svých dílech pracovali pět dní v ateliéru, který byl k těmto účelům vybrán. Ateliér byl přístupný široké veřejnosti, a tak kdokoliv chtěl, mohl se jít podívat na to, jak díla dostávají svou finální formu. Slavnostní zakončení sympozia proběhlo 13. 8. 2014 zahájením prodejní výstavy děl, která byla vytvořena během pětidenního sympozia. Výstavu zahájila náměstkyně primátora města Mostu JUDr. Hana Jeníčková a kurátor výstavy Doc. PhDr. Tomáš Pavlíček Ph.D V rámci doprovodného programu byla připravena výtvarná dílna pro děti i dospělé, pečené sele jako pohoštění a ilustrátorské duo Tomski & Polanski, které přítomným svým umem doslova vyrazilo dech. 

Nad Mostem byl vynesen ORTEL

Plzeňská kapela ORTEL vystoupila 19. července 2014 v mosteckém V + V Rock Baru. Koncert trval tři hodiny, ale fanoušci i náhodní příchozí si je jistě plně užili. Každá hudební kapela má své počátky, když se podíváme na cestu skupiny ORTEL, nemůžeme říci, že by jejich cesta ke „hvězdám“ byla jednoduchá. Stačí, když se podíváte na oficiální stránky této kapely a v záložce „HISTORIE“ naleznete pěkně a výstižně napsané vyprávění od „narození kapely“, až po její současnost. Vyprávění je poutavé, a dokonce se dozvíme, kde vznikl název kapely. Jednak má spojitost s frontmenovým příjmením, druhým důvodem je důležitý den v historii lidstva - 17. listopad 1989. „Rozhořčen vším, co s sebou přinesl 17. listopad 1989 za negativa jsem nevnímal ty euforické klady celé tzv. „DEMOKRACIE“, ale naopak sledoval změnu lidí, povah a názorů s padlým režimem“, to jsou slova vedoucího kapely. Základním stavebním pilířem této kapely je nespokojenost a touha po změně. No a právě ona nespokojenost vedla Tomáše k založení kapely. On sám se považuje za rebela, vlastence a inspirací se mu stal Karel Kryl. Jeho rebelie a názory nebyly vždy pochopeny, a tak se mnohokrát dostal do sporů. Na svém účtu má však skupina několik desek. Poslední vyšla v roce 2010. Letošního roku kapela oslaví třinácté narozeniny  a frontmen Tomáš Ortel je na ni „jako její otec“ patřičně hrdý.

MiniMost

„Procházka“ starým Mostem se odložila na neurčito. Projekt MiniMost byl navržen v roce 2003 jako jeden z hlavních projektů pro revitalizaci území Mostecka a Litvínovska ovlivněného těžbou hnědého uhlí. Budovy v MiniMost parku měly být vystavěny podle plánu města z roku 1953 v měřítku 1:25. V roce 2006 byl projekt schválen. MiniMost by se v budoucnosti měl nacházet v rozmezí od děkanského kostela směrem k jezeru Most a pravděpodobně se  bude jednat o nejzajímavější a nejvýznamnější budovy zaniklého města, které budou rozmístěny tak jako ve starém Mostě. Jednotlivé cesty budou kopírovat tehdejší ulice. V parku by se měly objevit i významné stavby Ústeckého kraje, ale i německých měst jako je např. Marienberg, dále turistické informační centrum s přednáškovým sálem. V první fázi se počítalo s výstavbou 25-28 modelů. Realizace projektu je však v nedohlednu. Důvodem je pozastavení financování projektů z 15 ekomiliard. Nyní chce Mostecká radnice  přichystat výstavu alespoň těch modelů, které jsou již hotové, např. model děkanského kostela, zvonice či divadla v Chomutově. Město Most na přípravě projektu spolupracuje se saským městem Oederan, kde se podobný park zaměřený na Krušné hory již nachází. Výstava by se dle náměstkyně měla uskutečnit v příhodném prostředí galerie děkanského kostela, skutečnost okomentovala se slovy: „Tato výstava nebude od věci. Pozveme na ni všechny, i pány z ministerstva, aby se přijeli podívat, o co tady bojujeme. Vždycky stojí za dobrou věc i myšlenku bojovat, a my to nevzdáváme. Peníze by sem na sever měly přijít. Jsou tu zapotřebí.“ Město za park bojuje a nám nezbývá jiná možnost než čekat, jaký ortel bude nad projektem MiniMost vynesen a zda se tedy parku jednou dočkáme.  

Jo-Joo ohromil Most a jel zase o dům dál!

Cirkus Jo- Joo opět navštívil Most. Tentokrát ve dnech 25. 6. – 29.6. 2014. Historie cirkusu Jo- Joo se píše již dlouhých dvacet čtyři let a děje se tak díky muži jménem Jaromír Joo, který je jeho zakladatelem. Pan Joo navázal na tradici cirkusu Jadran, který byl však roku 1952 znárodněn a tím jeho éra slávy skončila. Roku 1990 založil J. Joo cirkus Praga ve spolupráci s finskými partnery. Ve Finsku se během chvíle stali oblíbeným cirkusem. Roku 1996 byl cirkus přejmenován na  cirkus Jo- Joo. S touto změnou si vytyčili i nový cíl - Rozhodli se dobýt srdce českých diváků. Můžeme říci, že se jim to daří. I přesto, že je cirkus národní, má své fanoušky i v zahraničí. O tom svědčí každoroční zimní turné do ciziny. Například roku 2007 cirkus zavítal do Singapuru, roku 2009 do Hong Kongu a v roce 2010 je vítalo Thajska. Divákům každoročně přináší neotřelý kvalitní program a zážitek na který diváci jistě dlouho vzpomínají. Cirkus má jako jediný na území České republiky tři drezůry šelem (lvů, leoparda a tygrů). Pokud jste cirkus v Mostě nestihli, můžete se na něj jet podívat do Ústí nad Labem. Zde si totiž ve dnech 2. 6 - 6.6. 2014 bude cirkus získávat srdce Ústečáků.

MiniMost

„Procházka“ starým Mostem se odložila na neurčito. Projekt MiniMost byl navržen v roce 2003 jako jeden z hlavních projektů pro revitalizaci území Mostecka a Litvínovska ovlivněného těžbou hnědého uhlí. Budovy v MiniMost parku měly být vystavěny podle plánu města z roku 1953 v měřítku 1:25. V roce 2006 byl projekt schválen. MiniMost by se v budoucnosti měl nacházet v rozmezí od děkanského kostela směrem k jezeru Most a pravděpodobně se  bude jednat o nejzajímavější a nejvýznamnější budovy zaniklého města, které budou rozmístěny tak jako ve starém Mostě. Jednotlivé cesty budou kopírovat tehdejší ulice. V parku by se měly objevit i významné stavby Ústeckého kraje, ale i německých měst jako je např. Marienberg, dále turistické informační centrum s přednáškovým sálem. V první fázi se počítalo s výstavbou 25-28 modelů. Realizace projektu je však v nedohlednu. Důvodem je pozastavení financování projektů z 15 ekomiliard. Nyní chce Mostecká radnice  přichystat výstavu alespoň těch modelů, které jsou již hotové, např. model děkanského kostela, zvonice či divadla v Chomutově. Město Most na přípravě projektu spolupracuje se saským městem Oederan, kde se podobný park zaměřený na Krušné hory již nachází. Výstava by se dle náměstkyně měla uskutečnit v příhodném prostředí galerie děkanského kostela, skutečnost okomentovala se slovy: „Tato výstava nebude od věci. Pozveme na ni všechny, i pány z ministerstva, aby se přijeli podívat, o co tady bojujeme. Vždycky stojí za dobrou věc i myšlenku bojovat, a my to nevzdáváme. Peníze by sem na sever měly přijít. Jsou tu zapotřebí.“ Město za park bojuje a nám nezbývá jiná možnost než čekat, jaký ortel bude nad projektem MiniMost vynesen a zda se tedy parku jednou dočkáme.