Krásný slunečný den,
počasí vhodné leda tak ke koupání, či opalování. Studenti a školáci se těmto
bohulibým činnostem jistě věnují. Jsou tu však také Ti, kteří školní léta mají
již za sebou a byť neradi, musí chodit v těchto parnech do práce. Mezi „pracujícími“
najdeme i skupinku dvanácti umělců. V jejich případě se však nejedná o
práci ve smyslu povinnost, všichni ji chápou jako zábavu a šanci vyjádřit na
plátně své myšlenky a vize.
Šťastná dvanáctka byla
vybrána z řady kandidátů, aby se v termínu od 5. do 12. srpna 2015
věnovali v areálu Benediktu své tvorbě, kterou v závěru sedmého
ročníku malířského sympozia představí veřejnosti. K třem pravidelným
účastníkům- Roman Křelina, Josef
Zedník a Doris Tesárková Oplová - přibylo devět nováčků.
Při vstupu do ateliéru,
kde umělci „vdechují“ svým dílům život, jsem zjistila, že jsem přišla nevhod.
Kručící žaludky vyhnali tvořící na oběd – tedy alespoň většinu. Jedinou
bytostí, která se mezi čtyřmi zdmi ateliéru pohybovala, byl akademický malíř
Tomáš Prchal, který se stal obětí mé zvídavosti. Tomášovi to však nevadilo, ba
právě naopak. Při rozhovoru, který se většinově týkal jeho tvorby, studia a
umění – tedy témat, o kterých ví velmi mnoho - se dokonce sám rozhovořil. Bylo
vidět, že umění je skutečně jeho životní náplní. Velmi ochotně mi popsal svou
práci a cíl, ke kterému bude svěřovat. Mezi řečí si také trochu posteskl, že
lidé dnes neumí vnímat umění, v celého jeho kráse, tak jako dříve.
Jak
vnímá umění sám tvůrce? Na to je složitá odpověď. Přesto umění vnímám jako abstraktní
filozofii. Abstraktní proto, že se v ní nepracuje s logikou, ale
především s vnímáním skrze lidské smysly. To, ale neznamená, že nemá
pravidla, jen jsou přirozeně v neustálém pohybu a nejsou logická...
Přestože se umění
věnuje hlavně v naší Metropoli, uvítal Most a jeho prostředí jako velmi
příjemnou změnu, a vlastně také trochu jako šanci ukázat své umění i
jinde.
Žádné komentáře:
Okomentovat