Cyklo závod jen pro odvážné

Další den ve znamení sportu. Skupina milovníků jízdy na kole se sešla 27. 6. 2015, na trati Donuts trail v Mostě. Rekreační, či odpočinkové jízdě na kole se závod rozhodně nepodobal. Dominik Winš, Josef Procházka a Jiří Šrámek si totiž připravili na toto sobotní odpoledne trochu jinou zábavu – Sjezdovou cyklistiku.  V letošním roce se jednalo již o druhý ročník, který navázal na úvodní závod z předminulého roku. Cílem organizátorů je dostat závod do podvědomí Mostečanů. Udělat z něho tradici a rozpohybovat tak lidi.

V osm hodin začala registrace. Do závodu se zapsalo celkem 18 závodníků. Od desíti si účastníci mohli volně projet dráhu a zkusit si tak, co je čeká na ostro. Připravit, pozor, start! Ve dvě hodiny vyjela první várka cyklistů. Počasí však závodníkům příliš nepřálo. Jednu chvíli začalo hustě pršet a harmonogram závodu se musel upravit kvůli bezpečnosti zúčastněných. V půl čtvrté následovala druhá finálová jízda a po ní se vyhlásili vítězové.

Na prvním místě v kategorii Junior se umístil Tomáš Gröbel, stříbrnou medaili si odnesl Josef Procházka, bronz si vybojoval Jiří Šrámek. V kategorii Elite se o vítězná místa na stupínku vítězů podělili tři bojovníci, a to v následujícím pořadí – Lukáš Pribula (zlato), Jan Hájevský (stříbro), Michal Beck (bronz). Ceny pro vítěze zajistily firmy W-Computer a Bikepark Most.

Páteční večer s Koradobandem a Dialogem v hlavní roli

Pátek večer, devátá hodina a první kapela začíná ladit své nástroje a připravovat se na koncert. Na 19. června si totiž majitel Rockbaru, mezi věrnými návštěvníky nazývaný Rokáčem, připravil jedno z dalších překvapení - koncert dvou spřátelených kapel – Koradobandu a Dialogu.

 „Se zvukem jsme spokojení, tak uvidíme, jak se večer vydaří.“ okomentoval přípravu Dialogu na koncert jejich hráč na bicí - Jakub Michálek. S úderem půl desáté se ozval i první úder do bubnů a kapela Dialog začala hrát. Dvě kytary, bicí a basa vytvořily sehrané kvarteto.

Rokáč se brzy zaplnil posluchači. Ti se skládali, jak z jádra tvořeného věrnými fanoušky, tak i úplnými nováčky. Atmosféra byla už od počátku uvolněná. Přátelé seděli se svými partami, popíjeli a za poslechu dobré hudby rozebírali své radosti, ale i starosti.

Kapela od svého posledního koncertu zapracovala nejen na svém repertoáru, ale také na samotném vystoupení, do kterého vložily veškerou svou energii. Na výsledku to bylo znát.  Na seznam skladeb kapela připsala i jednu novinku – píseň s názvem Nekonečná hra. Ostudu si Dialog rozhodně neudělal a Jakub může být s výsledkem spokojený.

Jedna kapela ze scény odešla, druhá na ni nastoupila. Koradoband připravil své nástroje a pustil se do toho. Uskupení zahrálo půl roku starou „novinku“ s názvem Soused.  Přestože píseň byla napsána skutečně před půl rokem, kapela ji nehrála a pro návštěvníky Rokáče byla tedy víceméně premiérová. Večerem zazněly samozřejmě i jejich tradiční písně jako: Kouzelná, Tak co má bejt?, či Tančíš. Na žádost fanoušků, o píseň navíc, kapela přidala song s názvem Máš mě mít.

Koradoband si za svou dlouholetou praxi stihl na Mostecku vytvořit okruh fanoušků. „Byly doby, kdy jsme se sem (Rockbar) chtěli dostat, chtěli jsme zde hrát. Nosili jsme sem pořád cédéčka a ono se to povedlo, teď je pro nás Rokáč takovou domovskou scénou“ prozradil kytarista Koradobandu Radek Vondráček. Obě kapely se tedy shodly na tom, že Rockbar nabízí muzikantům poklidnou, takřka domácí atmosféru a stejně to viděli i fanoušci. Jeden z nich označil koncert za multikulturně přínosný a na účet kapely Koradoband pronesl kompliment: „Mám je jako kapelu rád, jsou dobrý!“

Majitel Rokáče se, jako milovník jižanské hudby a rocku, ztotožňuje spíše s Koradobandem, přesto dává šanci i jiným kapelám a žánrům. 

Mucha míří do Mostu

V dnešní době, kdy se hudební nebe každoročně plní desítkami nových kapel a sólistů, je velmi těžké vymyslet něco nového, něco neotřelého, čím přilákáte nové posluchače. Noví posluchači jsou velmi důležití a víceméně dávají, kromě dobrého pocitu z potlesku, zpěvákům a jejich kapelám, práci. Z toho důvodu dnešní hudební scéna někdy připomíná cirkus. Každá kapela se snaží vyjít na denní světlo s naprostou novinkou a pomocí svých kousků se na hudební scéně udržet co možná nejdéle a neupadnout v zapomnění.

Jednou z takových kontroverzních kapel je ta brněnská -  nesoucí název Mucha. Mnohým z nás se jako první vybaví tvůrce Slovanské epopeje, český malíř a designér Alfons Mucha. Nyní je však řeč o kapele, která si právě na základě podobnosti mezi příjmením zpěvačky a tím malířovým, takto pokřtila své seskupení. Brněnská kapela má totiž svůj název odvozený od jemně upraveného příjmení Nikoly Muchové. Kromě Nikoly, která ve skupině obstarává zpěv a kytaru, jsou ve skupině ještě další tři členové - Petr Zavadil – kytara, Štěpán Svoboda - bicí, Ondřej Kyas - basová kytara. 

Kapela se během Ústeckého Majálesu setkala s velkým úspěchem. Nejspíš právě z toho důvodu se Brněnští ještě jednou rozhodli zavítat do severních Čech, avšak tentokrát do Mostu. Dne 18. června 2015 se od 19 hodin v prostorách kinosálu knihovny v Mostě uskuteční koncert. Plné vstupné činní 190 korun, studentské je pak poloviční. Těšit se můžete na „rozjásanou, energickou, hustou muziku, která má koule.“

Lakomého busty zdobí sever

Pavel Lakomý, na Mostecku jeden z nejvýznamnějších sochařů. Kromě své sochařské činnosti se však také věnuje malířství. Jeho počátky s uměním paradoxně souvisí s hudbou. Hra na bicí se již od 14 let stala nedílnou součástí jeho života a vydržela mu ještě dalších dlouhých sedmnáct let. Skrz hudbu se dokonce probojoval až mezi profesionály. V době své největší hudební slávy se začal sbližovat s malováním obrazů a pořádáním výstav, kterých má na svém kontě do dnešních dní více než 60, a to nejen v České republice.

Od roku 2009 se věnuje dřevořezbě. Jeho nepostradatelnými pomocníky se stala motorová pila a nejrůznější dláta a rydla. Není však žádným troškařem. Místo malých dřevěných sošek vytváří rozměrné plastiky.

Litvínovský umělec je tvůrcem dřevořezby Ježíška na Božím daru, Sáňkaře na Klínech, či dokonce také busty lesního správce Ing. Vojtěcha Tesaře, který se zasloužil o první turistickou stezku kolem Flájí, za kterou mu turisté dodnes děkují. Kromě toho, že jeho plastiky můžeme najít různě rozmístěné po severních Čechách, nejvíce jich samozřejmě najdeme právě v místě sochařova bydliště- Litvínově. Jeho busty zde totiž zdobí rovnou tři kruhové objezdy.

Nyní se s díly pana Lakomého můžeme setkat také v Mostě. V prostorách zahrad oblastního muzea je zde vystaveno několik dřevěných soch. Dne 28. května 2015 proběhla vernisáž, s níž byla zahájena prodejní výstava dřevěných soch. Po této expozici bude následovat prodejní výstava obrazů, na jejíž zahájení se můžete těšit 16. června.

Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice

Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských obětí obce Lidice, zavražděných německými nacisty, a vlastně všech dětí, které zbytečně zahynuly během válečného období.

Výstava byla primárně pouze záležitostí národní. Zanedlouho poté, přesněji v roce 1973, se z domácí půdy rozšířila do světa. Dnes se jedná o výstavu, která vstoupila do historie a je velmi dobře známou nejen mezi dětmi a učiteli v České republice, ale doslova po celém světě. Výstava si během více než 40 let získala renomé a stala se jednou z největších a nejstarších výstav dětské tvorby.

Rok 2015 vyhlásila OSN jako Mezinárodní rok světla. Vzhledem k tomuto označení bylo za letošní téma výstavy zvoleno právě Světlo, a pak už záleželo jen na umělcích, jak toto téma uchopí (Přirozené/umělé světlo a jeho zdroje, světlo jako symbol, světlo v historii i mytologii atd.) a jakou techniku zvolí (malba, kresba, grafika, fotografie, keramika i práce kombinovaných technik). Umělci a umělkyně z mostecké umělecké školy se do soutěže také zapojili. Vznikly desítky pěkných prací, které přispěly k pokračování a rozvoji této tradice.

O 43. ročník soutěže byl obrovský zájem. Výstavy se mohly zúčastnit děti od 4 do 16 let. Celkem se ročníku zúčastnilo přes 62 zemí, ze kterých přišlo dohromady více než 18 000 prací. Nejaktivnější byly děti z Černé Hory, Íránu, Ruska, Srbska, Ukrajiny… Česká republika na seznamu nejaktivnějších zemí také nechyběla.

Mezi hlavní pořadatele akce patřil Památník Lidice pod záštitou Ministerstva kultury ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR, České komise pro UNESCO a českých center.

Lenny zazpívala maturantům

Lenny, vlastním jménem Lenka Filipová. Jak nám již jméno napovídá, jedná se o nositelku stejného jména jako její matka  - Lenka Filipová. K hudbě byla tedy vedena odmalička a není divu, že se hudba stala jejím nevětším koníčkem a nedílnou součástí jejího života. Ve čtyřech letech se dostala ke hře na klavír a o dva roky později potom začala navštěvovat uměleckou školu, kde se nadále věnovala zdokonalování hry.

O jejím talentu nemůže být pochyb. Již v jedenácti letech složila svou první píseň. O pět let později začala hrát s kapelou a doprovázet svou matku po turné nejen v Evropě, ale také například v Austrálii, či Kanadě. Její vlastní skladba You're My Everything se v americké soutěži International songwriting competition umístila v semifinále. V roce 2013 pak získala ocenění Cena anděl za Objev roku. Přestože Lenka letos oslaví pouhých jednadvacet let a v hudební branži je uznávanou zpěvačkou, neohrnuje nos ani nad menšími akcemi.

Dne 20. března 2015 se tedy uskutečnilo jedno z mnoha Lenčiných vystoupení. Maturitní třídy 4. A a oktáva si ji vybraly jako zlatý hřeb večera. Při výběru nesáhli vedle. Během jejího vystoupení se před pódiem sešel dav lidí. Zpívalo se, tančilo a dobrá nálada naplnila celý sál. Lenky vystoupení s kapelou mělo veliký úspěch nejen u maturantů, ale i u návštěvníků. Na další vystoupení se Lenka chystá do ostravského kulturního domu, kde 7. dubna 2015 předvede svůj um.

Cestovatel Sebastián Šulc vypráví o Altaji, zemi divů

Sibiřská republika Altaj - země hor, jezer a Rusů. Pokud člověk chce navštívit Altaj, musí si nejprve zajistit vízum, neboť bez něj by to nešlo a návštěvník by mohl riskovat tučnou pokutu nebo několika hodinový pobyt na policejní stanici. Pokud se však žádost o vízum podá včas, návštěvníci se mohou kochat krásnou přírodou, kterou Altaj nabízí. Většina návštěvníku při pohledu na neporušenost přírody, která je dnes výjimečná, ztrácí dech.

Krásy této země ukázal Sebastián Šulc v úterý 17. března 2015 v Městské knihovně v Mostě. Tento mostecký cestoval a dobrodruh má za sebou již pěknou řadu výprav do nejrůznějších částí světa, během kterých získal mnoho zkušeností, překrásných fotografií a nezapomenutelných zážitků o které se poté dělí s návštěvníky na svých besedách.

Během svého vyprávění protkaného zajímavými diapositivy si návštěvníci mohli udělat obrázek o krásách Altaje, který dokáže přitáhnout pozornost v každém ročním období.  Sám Šulc Altaj popisuje jako zemi ledovců, krásných jezer, četných řek, hor zabírajících více než 1/3 území a přívětivé přesto divoké a nespoutané přírody.

 „Hned na přivítanou v hlavním městě Gornoaltajsku nás zaskočila prudká bouřka provázená krupobitím. Ale slovo kroupy neodpovídá kusům ledu padajícím z oblohy. Spíše to byly tenisáky, které způsobily ve městě doslova spoušť. Ano, Sibiř přitahuje i v létě zajímavým způsobem“…