Lakomého busty zdobí sever

Pavel Lakomý, na Mostecku jeden z nejvýznamnějších sochařů. Kromě své sochařské činnosti se však také věnuje malířství. Jeho počátky s uměním paradoxně souvisí s hudbou. Hra na bicí se již od 14 let stala nedílnou součástí jeho života a vydržela mu ještě dalších dlouhých sedmnáct let. Skrz hudbu se dokonce probojoval až mezi profesionály. V době své největší hudební slávy se začal sbližovat s malováním obrazů a pořádáním výstav, kterých má na svém kontě do dnešních dní více než 60, a to nejen v České republice.

Od roku 2009 se věnuje dřevořezbě. Jeho nepostradatelnými pomocníky se stala motorová pila a nejrůznější dláta a rydla. Není však žádným troškařem. Místo malých dřevěných sošek vytváří rozměrné plastiky.

Litvínovský umělec je tvůrcem dřevořezby Ježíška na Božím daru, Sáňkaře na Klínech, či dokonce také busty lesního správce Ing. Vojtěcha Tesaře, který se zasloužil o první turistickou stezku kolem Flájí, za kterou mu turisté dodnes děkují. Kromě toho, že jeho plastiky můžeme najít různě rozmístěné po severních Čechách, nejvíce jich samozřejmě najdeme právě v místě sochařova bydliště- Litvínově. Jeho busty zde totiž zdobí rovnou tři kruhové objezdy.

Nyní se s díly pana Lakomého můžeme setkat také v Mostě. V prostorách zahrad oblastního muzea je zde vystaveno několik dřevěných soch. Dne 28. května 2015 proběhla vernisáž, s níž byla zahájena prodejní výstava dřevěných soch. Po této expozici bude následovat prodejní výstava obrazů, na jejíž zahájení se můžete těšit 16. června.

Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice

Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských obětí obce Lidice, zavražděných německými nacisty, a vlastně všech dětí, které zbytečně zahynuly během válečného období.

Výstava byla primárně pouze záležitostí národní. Zanedlouho poté, přesněji v roce 1973, se z domácí půdy rozšířila do světa. Dnes se jedná o výstavu, která vstoupila do historie a je velmi dobře známou nejen mezi dětmi a učiteli v České republice, ale doslova po celém světě. Výstava si během více než 40 let získala renomé a stala se jednou z největších a nejstarších výstav dětské tvorby.

Rok 2015 vyhlásila OSN jako Mezinárodní rok světla. Vzhledem k tomuto označení bylo za letošní téma výstavy zvoleno právě Světlo, a pak už záleželo jen na umělcích, jak toto téma uchopí (Přirozené/umělé světlo a jeho zdroje, světlo jako symbol, světlo v historii i mytologii atd.) a jakou techniku zvolí (malba, kresba, grafika, fotografie, keramika i práce kombinovaných technik). Umělci a umělkyně z mostecké umělecké školy se do soutěže také zapojili. Vznikly desítky pěkných prací, které přispěly k pokračování a rozvoji této tradice.

O 43. ročník soutěže byl obrovský zájem. Výstavy se mohly zúčastnit děti od 4 do 16 let. Celkem se ročníku zúčastnilo přes 62 zemí, ze kterých přišlo dohromady více než 18 000 prací. Nejaktivnější byly děti z Černé Hory, Íránu, Ruska, Srbska, Ukrajiny… Česká republika na seznamu nejaktivnějších zemí také nechyběla.

Mezi hlavní pořadatele akce patřil Památník Lidice pod záštitou Ministerstva kultury ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR, České komise pro UNESCO a českých center.

Lenny zazpívala maturantům

Lenny, vlastním jménem Lenka Filipová. Jak nám již jméno napovídá, jedná se o nositelku stejného jména jako její matka  - Lenka Filipová. K hudbě byla tedy vedena odmalička a není divu, že se hudba stala jejím nevětším koníčkem a nedílnou součástí jejího života. Ve čtyřech letech se dostala ke hře na klavír a o dva roky později potom začala navštěvovat uměleckou školu, kde se nadále věnovala zdokonalování hry.

O jejím talentu nemůže být pochyb. Již v jedenácti letech složila svou první píseň. O pět let později začala hrát s kapelou a doprovázet svou matku po turné nejen v Evropě, ale také například v Austrálii, či Kanadě. Její vlastní skladba You're My Everything se v americké soutěži International songwriting competition umístila v semifinále. V roce 2013 pak získala ocenění Cena anděl za Objev roku. Přestože Lenka letos oslaví pouhých jednadvacet let a v hudební branži je uznávanou zpěvačkou, neohrnuje nos ani nad menšími akcemi.

Dne 20. března 2015 se tedy uskutečnilo jedno z mnoha Lenčiných vystoupení. Maturitní třídy 4. A a oktáva si ji vybraly jako zlatý hřeb večera. Při výběru nesáhli vedle. Během jejího vystoupení se před pódiem sešel dav lidí. Zpívalo se, tančilo a dobrá nálada naplnila celý sál. Lenky vystoupení s kapelou mělo veliký úspěch nejen u maturantů, ale i u návštěvníků. Na další vystoupení se Lenka chystá do ostravského kulturního domu, kde 7. dubna 2015 předvede svůj um.

Cestovatel Sebastián Šulc vypráví o Altaji, zemi divů

Sibiřská republika Altaj - země hor, jezer a Rusů. Pokud člověk chce navštívit Altaj, musí si nejprve zajistit vízum, neboť bez něj by to nešlo a návštěvník by mohl riskovat tučnou pokutu nebo několika hodinový pobyt na policejní stanici. Pokud se však žádost o vízum podá včas, návštěvníci se mohou kochat krásnou přírodou, kterou Altaj nabízí. Většina návštěvníku při pohledu na neporušenost přírody, která je dnes výjimečná, ztrácí dech.

Krásy této země ukázal Sebastián Šulc v úterý 17. března 2015 v Městské knihovně v Mostě. Tento mostecký cestoval a dobrodruh má za sebou již pěknou řadu výprav do nejrůznějších částí světa, během kterých získal mnoho zkušeností, překrásných fotografií a nezapomenutelných zážitků o které se poté dělí s návštěvníky na svých besedách.

Během svého vyprávění protkaného zajímavými diapositivy si návštěvníci mohli udělat obrázek o krásách Altaje, který dokáže přitáhnout pozornost v každém ročním období.  Sám Šulc Altaj popisuje jako zemi ledovců, krásných jezer, četných řek, hor zabírajících více než 1/3 území a přívětivé přesto divoké a nespoutané přírody.

 „Hned na přivítanou v hlavním městě Gornoaltajsku nás zaskočila prudká bouřka provázená krupobitím. Ale slovo kroupy neodpovídá kusům ledu padajícím z oblohy. Spíše to byly tenisáky, které způsobily ve městě doslova spoušť. Ano, Sibiř přitahuje i v létě zajímavým způsobem“…

Představení Herkules a Augiášův chlív se rozloučilo s diváky

Na velké scéně mosteckého divadla každý týden proběhne několik představení, ať už se jedná o premiéry, derniéry či reprízy. V úterý 27. ledna měli diváci poslední šanci shlédnout divadelní představení Herkules a Augiášův chlív. Další z divadelních her, která sehrála svou důležitou roli v historii divadla, došla ke svému poslednímu představení.

Osobu bájného Herkula, syna Diova, zná jistě každý. Herkulův život je spojován s dvanácti proslulými skutky a pracemi, které za svého života učinil. Vyčistit Augiášův chlív byl pátý úkol, jenž musel odvážný Herkules překonat. Se zaneřáděnými Augiášovými chlévy si Herkules chytře poradil, když přesměroval toky řek a hnůj vyplavil do moře. Takto onu skutečnost popisují legendy. A teď si představte, když legendu převedete na parodii. Jindy neomylný Herkules ne jenže neuspěje při plnění pátého úkolu, ale ještě navíc uvízne v byrokratické síti složitého mechanismu nelidského státu.

Tvůrcem oné parodie je slavný dramatik Friedrich Dürrenmatt. Autor vytvořil zábavnou satiru, která má však velmi hlubokou myšlenku. Dle autorova názoru se pohybujeme ve věku chaosu a pokrytectví, kde se nedokáže prosadit ani takový velikán, jakým byl právě Herkules. Některým se to může zdát poněkud přitažené za vlasy, ale divadelní hra Herkules a Augiášův chlív je důkazem, že i převedení bájných příběhů do současnosti není někdy na škodu – byť dílo ztratí svou původní hodnotu.

Friedrich Dürrenmatt se narodil roku 1921 ve Švýcarsku. Po maturitě na gymnáziu studoval teologii, filosofii a literaturu v Bernu a v Curychu. Z té doby pocházejí jeho první povídky a dramatické pokusy. Dlouhá řada premiér a jeho největších úspěchů je spojována s 60. lety. Dürrenmatt se stává jedním z nejhranějších dramatiků píšících německy. Mezi jeho nejslavnější hry patří např. Návštěva staré dámy, Fyzikové, Král Jan a samozřejmě hra Herkules a Augiášův chlív.

.

Činoherák se vrátil na Střekov!

Rok 2014 byl pro soubor Činoherního studia poměrně náročný. Největší ránou bylo vypuzení z jejich domova – Činoheráku. Soubor se však svých hereckých vizí a touhy bavit diváky nevzdal. Za podpory věrných fanoušků se začal poohlížet po nových prostorách. Jejich pohled spočinul na kinu Hraničář. Za pomocí příspěvků a šikovných rukou dobrovolníků předělali Hraničář k obrazu svému a hlavně také obrazu diváků a návštěvníků. Vytvořili tak nové místo, kam se diváci rádi vraceli.

Poslední volby opět změnily sled situací, tentokrát však k dobrému a souboru svitla naděje na návrat do jejich „starého divadla“, a tak se také stalo. Zastupitelé z předchozích voleb museli odstoupit a nová politická reprezentace měla za úkol napravit škody dříve spáchané – mezi nimi právě i Činoheráku. Město tedy darovalo divadlu dotace a mohlo se začít stěhovat! Kam? Přece zpět na Střekov. Přestože tedy došlo k oprášení starých prostor, kino Hraničář se bude užívat i nadále. Hrát se tedy bude na dvou scénách.

Pátek 16. ledna 2015. Hodiny odbíjí sedmou. Za šumu davu, hluku hovořících lidí a smíchu do divadla proudí davy nedočkavých návštěvníků. Divadlo praská ve švech. Lidé posedávají u stolků, postávají v hloučcích, u baru se tvoří dlouhá fronta…  Ti, kteří si nezarezervovali vstupenku nebo si ji nekoupili předem, stojí nedočkavě u pokladny a doufají, že na ně nějaký ten lístek zbude – tak nějak by se dala popsat atmosféra páteční noci.

Soubor si pro své fanoušky připravil na tento večer hned dvě překvapení. První začalo o půl osmé a představovalo pánské pěvecké sdružení extrémního folklóru Krása. Druhé překvapení vypuklo s úderem deváté večerní hodiny – předpremiéra hry Kopanec. Drama Kopanec, od úspěšných tvůrců Andrese Veiela a Gesine Schmidt, zachycuje skutečnou událost z roku 2002. V Německu došlo k brutální vraždě šestnáctiletého Marinuse Schöberla. Chlapec byl ukopán k smrti svými vrstevníky, kteří se otevřeně hlásili k pravicovému extremismu.

Česká mše vánoční - J. J. Ryba

Štědrý večer už se blíží a s ním klidné vánoční svátky. V každé domácnosti se lidé snaží o vytvoření ideální vánoční atmosféry. O její navození se snaží i samotné město Most. Obléklo se do vánočního hávu – na lampy a budovy navěsilo nejrůznější osvětlení, proběhlo rozsvícení vánočního stromku za pomoci patronky sv. Barbory na prvním náměstí. Nechybí vánoční trhy, ani nejrůznější akce.

Jednou z oněch akcí byla právě Rybova Česká mše vánoční, která se na mosteckém kalendáři akcí objevuje každoročně. Rybovu nejslavnější a dodnes nejhranější skladbu pro vánoční období – Českou mši vánoční- si lidé mohli poslechnout v pondělí 15. 12. 2014.

Program byl rozdělen na dvě části. V první části programu přednesli mladí, a jistě velmi talentovaní, sólisté P. Kubík (klarinet) a R. Skalický (fagot) koncert „K.Stamice B dur pro klarinet, fagot a orchestr“.

Druhá část večera pak patřila samotné České mši vánoční v provedení Kvartetu pěveckých sólistů, ženského pěveckého sboru Clavis Cordium a Pražského mužského komorního sboru. Celé představení doprovázel Festivalový orchestr Petra Macka, který dirigoval Miloš Formáček.

Kdo to vlastně byl J. J. Ryba?

J. J. Ryba byl českým skladatelem, učitelem, a rozhodně také milovníkem, hudby a zpěvu. Sbíral lidové písně, které poté sepsal do sborníků lidových písní. Příští rok oslaví J. J. Ryba jubileum. Uběhne 250 let od jeho narození a 200 let od jeho smrti.