Minerály Mostecké pánve

Mostecko - oblast známá svou rozsáhlou těžbou hnědého uhlí. Kromě hnědého uhlí zde však najdeme i skutečné skvosty. Mostecká pánev je častým lákadlem pro lovce nerostných trofejí. Mezi sběrateli se objevují jak profesionálové, kteří se mineralogií živí, tak i Ti, kteří se sběratelství věnují čistě coby svému koníčku.

Mineralogie, je věda, která se zabývá nerosty a jejich vnitřní stavbou, vzhledem, fyzikálními a chemickými vlastnostmi, jejich vznikem a přeměnami v přírodě, možností technického využití - Tak zní přesná definice. S touto vědní disciplínou jsme se všichni setkali minimálně jednou, a to na základní škole, kde nás učitelé nutili poznávat nejrůznější kameny a určovat jejich vlastnosti. 

Mnohým z nás ji učitelé natolik zošklivili, že dostala nové jméno - „šutrologie“. Je jasné, že ne každého musí ona vědní disciplína bavit a zajímat, přesto pokud chcete mineralogii dát druhou šanci, nyní máte možnost.

Nový pohled dané věci vtiskl fotograf Petr Fuchs. Ten se sběratelství minerálů věnuje od svých 15 let. Mezi jeho oblíbené oblasti patří České středohoří a Krušné hory. Některé kousky si Petr odnese domů, některé ponechá na jejich původním místě. Přesto každý „fotogenický“ kousek zachytí na svůj fotoaparát. 

Fotografování minerálů se věnuje přes deset let a ve své sbírce má více než 1300 snímků.

Vy máte nyní možnost vidět ty nejlepší z nich.  V Oblastním muzeu v Mostě můžete zhlédnout výstavu s názvem Minerály Mostecké pánve. Výstava na svém místě setrvá do 31. prosince 2015.

Standa Pexa v Bunkru

Milovníci umění zažívají v posledních pár dnech doslova pré. Navštívit mohou Malířské Sympozium, či nově také výstavu s názvem Kontra, jejímž tvůrcem je Standa Pexa. Vernisáž výstavy se uskutečnila minulý pátek – 7. srpna - v prostorách výstavní síně Bunkr.

Stanislav Pexa vystudoval obor výtvarná výchova na Katedře výtvarné kultury UJEP v Ústí nad Labem. Dnes se věnuje výuce nábytkového designu a interiéru na střední škole. První výstavu vytvořil již během svých studentských let. Na otázku kolik za sebou má výstav?, odpověděl: „Samostatná výstava je to druhá, společných výstav jsme měli odhadem kolem dvaceti.„

Ve svých projektech se inspiruje tvorbou Iljy Kabakova, Marcela Duchampa a Josepha Beyuse. Protože se tvůrce rád do Bunkru vrací, jedna otázka byla směřována i na důvod, co se tvůrci na galerii tolik zamlouvá. „Bunkr je galerie, která v Mostě nemá obdoby. Je mi sympatický, že dává možnost se realizovat i studentům.“

Většinou bývá zvykem, že umělci připravují své výstavy dlouho dopředu. Stanislav však nikoliv. „Na výstavě jsem začal pracovat odpoledne od devíti, do dnes do dvou. Vše jsem dělal tady na místě- navezl jsem si sem materiál a chopil se štětce. Ještě chvíli před zahájením to tu vypadalo jako na staveništi.“ Celou výstavu tedy Pexa stihl stvořit ani ne za jeden den. 

Atypické byly i užité barvy. Většina umělců maluje olejovými barvami. Pexa však našel daleko levnější variantu. Ptáte se jakou? „Na obrazy jsem použil stejnou barvu jako je tady na zdech, tedy fasádové tónovače od Primalexu. Dobře kryjí a snadno se míchají, dodává s úsměvem.

Hojná účast překvapila i samotného tvůrce. „Hojnou účastí jsem potěšen. Je mi líto, že nedorazili Mostečáci (přátelé), kteří mají jinou práci, ale jsem rád za každou účast. Děkoval jsem i lidem, za to, že chodí do galerie.“ Přestože návštěvníci Pexovo výstavu vnímají jako umělecké dílo, sám tvůrce to vidí jinak. “Nepovažuji se za umělce, ale za tvůrce“, dodává Pexa.

Výstavu můžete navštívit do 17. září.

Umělci opět v akci - Sedmé malířské sympozium započalo

Krásný slunečný den, počasí vhodné leda tak ke koupání, či opalování. Studenti a školáci se těmto bohulibým činnostem jistě věnují. Jsou tu však také Ti, kteří školní léta mají již za sebou a byť neradi, musí chodit v těchto parnech do práce. Mezi „pracujícími“ najdeme i skupinku dvanácti umělců. V jejich případě se však nejedná o práci ve smyslu povinnost, všichni ji chápou jako zábavu a šanci vyjádřit na plátně své myšlenky a vize.

Šťastná dvanáctka byla vybrána z řady kandidátů, aby se v termínu od 5. do 12. srpna 2015 věnovali v areálu Benediktu své tvorbě, kterou v závěru sedmého ročníku malířského sympozia představí veřejnosti. K třem pravidelným účastníkům- Roman Křelina, Josef Zedník a Doris Tesárková Oplová - přibylo devět nováčků.

Při vstupu do ateliéru, kde umělci „vdechují“ svým dílům život, jsem zjistila, že jsem přišla nevhod. Kručící žaludky vyhnali tvořící na oběd – tedy alespoň většinu. Jedinou bytostí, která se mezi čtyřmi zdmi ateliéru pohybovala, byl akademický malíř Tomáš Prchal, který se stal obětí mé zvídavosti. Tomášovi to však nevadilo, ba právě naopak. Při rozhovoru, který se většinově týkal jeho tvorby, studia a umění – tedy témat, o kterých ví velmi mnoho - se dokonce sám rozhovořil. Bylo vidět, že umění je skutečně jeho životní náplní. Velmi ochotně mi popsal svou práci a cíl, ke kterému bude svěřovat. Mezi řečí si také trochu posteskl, že lidé dnes neumí vnímat umění, v celého jeho kráse, tak jako dříve.

Jak vnímá umění sám tvůrce? Na to je složitá odpověď. Přesto umění vnímám jako abstraktní filozofii. Abstraktní proto, že se v ní nepracuje s logikou, ale především s vnímáním skrze lidské smysly. To, ale neznamená, že nemá pravidla, jen jsou přirozeně v neustálém pohybu a nejsou logická...

Přestože se umění věnuje hlavně v naší Metropoli, uvítal Most a jeho prostředí jako velmi příjemnou změnu, a vlastně také trochu jako šanci ukázat své umění i jinde. 

Všechno nejlepší!

Pozvánky na internetu, plakáty připíchnuté na nástěnkách a letáky řádně uspořádané ve stojáncích křičely: „Všechno nejlepší! Městské divadlo Vás zve na narozeninovou oslavu Evy Klanové a Miroslava Středy, Úterý 16. června od 19:00hod…“

Eva Klánová a Miroslav Středa – dva oslavenci, kteří si právě 16. června 2015 užili svou narozeninovou párty společně s Vámi! Na základě nutné předchozí telefonní, či emailové rezervace se lidé mohli zúčastnit večera, který dostal podtitul narozeninová megapárty. O tom, že to byla párty se vším všudy, se návštěvníci mohli přesvědčit sami. Oba kolegové totiž oslavili svá významná životní jubilea. Herec Vítek Herzina a dramaturg Michal Pětík připravili pro přítomné překvapení, ale samozřejmě hlavně pro oslavence.

Miroslava Středu jste na televizních obrazovkách mohli vidět nesčetněkrát. Kromě filmů jej proslavily i televizní seriály, např. Synové a dcery Jakuba Skláře, O zvířatech a lidech, či Sanitka. Herec oslavil v květnu své sedmdesátiny.

Herečka Klánová druhého června oslavila své osmé kulatiny. Většinu svého života, a také srdce, herečka věnovala Mostu, divadelním prknům a samozřejmě divákům.

Dvacáté století pro mosteckou divadelní scénu nebylo příliš šťastné. Přestože hereckému souboru - kvůli režimu, omezené možnosti výběru her, nevyhovujícím prostorám, nedostatku financí a hlavně úpadku kultury na Mostecku – v tu chvíli nebylo zrovna do zpěvu, Eva Klánová divadlo neopustila ani během těchto krušných časů. Někteří ze souboru ji dokonce považovali za tmel, který skupinu herců drží pohromadě. Naposledy vystoupila Eva Klánová na mosteckém jevišti 21. prosince 2012 v roli babičky při derniéře Jiráskovy Lucerny.

Cyklo závod jen pro odvážné

Další den ve znamení sportu. Skupina milovníků jízdy na kole se sešla 27. 6. 2015, na trati Donuts trail v Mostě. Rekreační, či odpočinkové jízdě na kole se závod rozhodně nepodobal. Dominik Winš, Josef Procházka a Jiří Šrámek si totiž připravili na toto sobotní odpoledne trochu jinou zábavu – Sjezdovou cyklistiku.  V letošním roce se jednalo již o druhý ročník, který navázal na úvodní závod z předminulého roku. Cílem organizátorů je dostat závod do podvědomí Mostečanů. Udělat z něho tradici a rozpohybovat tak lidi.

V osm hodin začala registrace. Do závodu se zapsalo celkem 18 závodníků. Od desíti si účastníci mohli volně projet dráhu a zkusit si tak, co je čeká na ostro. Připravit, pozor, start! Ve dvě hodiny vyjela první várka cyklistů. Počasí však závodníkům příliš nepřálo. Jednu chvíli začalo hustě pršet a harmonogram závodu se musel upravit kvůli bezpečnosti zúčastněných. V půl čtvrté následovala druhá finálová jízda a po ní se vyhlásili vítězové.

Na prvním místě v kategorii Junior se umístil Tomáš Gröbel, stříbrnou medaili si odnesl Josef Procházka, bronz si vybojoval Jiří Šrámek. V kategorii Elite se o vítězná místa na stupínku vítězů podělili tři bojovníci, a to v následujícím pořadí – Lukáš Pribula (zlato), Jan Hájevský (stříbro), Michal Beck (bronz). Ceny pro vítěze zajistily firmy W-Computer a Bikepark Most.

Páteční večer s Koradobandem a Dialogem v hlavní roli

Pátek večer, devátá hodina a první kapela začíná ladit své nástroje a připravovat se na koncert. Na 19. června si totiž majitel Rockbaru, mezi věrnými návštěvníky nazývaný Rokáčem, připravil jedno z dalších překvapení - koncert dvou spřátelených kapel – Koradobandu a Dialogu.

 „Se zvukem jsme spokojení, tak uvidíme, jak se večer vydaří.“ okomentoval přípravu Dialogu na koncert jejich hráč na bicí - Jakub Michálek. S úderem půl desáté se ozval i první úder do bubnů a kapela Dialog začala hrát. Dvě kytary, bicí a basa vytvořily sehrané kvarteto.

Rokáč se brzy zaplnil posluchači. Ti se skládali, jak z jádra tvořeného věrnými fanoušky, tak i úplnými nováčky. Atmosféra byla už od počátku uvolněná. Přátelé seděli se svými partami, popíjeli a za poslechu dobré hudby rozebírali své radosti, ale i starosti.

Kapela od svého posledního koncertu zapracovala nejen na svém repertoáru, ale také na samotném vystoupení, do kterého vložily veškerou svou energii. Na výsledku to bylo znát.  Na seznam skladeb kapela připsala i jednu novinku – píseň s názvem Nekonečná hra. Ostudu si Dialog rozhodně neudělal a Jakub může být s výsledkem spokojený.

Jedna kapela ze scény odešla, druhá na ni nastoupila. Koradoband připravil své nástroje a pustil se do toho. Uskupení zahrálo půl roku starou „novinku“ s názvem Soused.  Přestože píseň byla napsána skutečně před půl rokem, kapela ji nehrála a pro návštěvníky Rokáče byla tedy víceméně premiérová. Večerem zazněly samozřejmě i jejich tradiční písně jako: Kouzelná, Tak co má bejt?, či Tančíš. Na žádost fanoušků, o píseň navíc, kapela přidala song s názvem Máš mě mít.

Koradoband si za svou dlouholetou praxi stihl na Mostecku vytvořit okruh fanoušků. „Byly doby, kdy jsme se sem (Rockbar) chtěli dostat, chtěli jsme zde hrát. Nosili jsme sem pořád cédéčka a ono se to povedlo, teď je pro nás Rokáč takovou domovskou scénou“ prozradil kytarista Koradobandu Radek Vondráček. Obě kapely se tedy shodly na tom, že Rockbar nabízí muzikantům poklidnou, takřka domácí atmosféru a stejně to viděli i fanoušci. Jeden z nich označil koncert za multikulturně přínosný a na účet kapely Koradoband pronesl kompliment: „Mám je jako kapelu rád, jsou dobrý!“

Majitel Rokáče se, jako milovník jižanské hudby a rocku, ztotožňuje spíše s Koradobandem, přesto dává šanci i jiným kapelám a žánrům. 

Mucha míří do Mostu

V dnešní době, kdy se hudební nebe každoročně plní desítkami nových kapel a sólistů, je velmi těžké vymyslet něco nového, něco neotřelého, čím přilákáte nové posluchače. Noví posluchači jsou velmi důležití a víceméně dávají, kromě dobrého pocitu z potlesku, zpěvákům a jejich kapelám, práci. Z toho důvodu dnešní hudební scéna někdy připomíná cirkus. Každá kapela se snaží vyjít na denní světlo s naprostou novinkou a pomocí svých kousků se na hudební scéně udržet co možná nejdéle a neupadnout v zapomnění.

Jednou z takových kontroverzních kapel je ta brněnská -  nesoucí název Mucha. Mnohým z nás se jako první vybaví tvůrce Slovanské epopeje, český malíř a designér Alfons Mucha. Nyní je však řeč o kapele, která si právě na základě podobnosti mezi příjmením zpěvačky a tím malířovým, takto pokřtila své seskupení. Brněnská kapela má totiž svůj název odvozený od jemně upraveného příjmení Nikoly Muchové. Kromě Nikoly, která ve skupině obstarává zpěv a kytaru, jsou ve skupině ještě další tři členové - Petr Zavadil – kytara, Štěpán Svoboda - bicí, Ondřej Kyas - basová kytara. 

Kapela se během Ústeckého Majálesu setkala s velkým úspěchem. Nejspíš právě z toho důvodu se Brněnští ještě jednou rozhodli zavítat do severních Čech, avšak tentokrát do Mostu. Dne 18. června 2015 se od 19 hodin v prostorách kinosálu knihovny v Mostě uskuteční koncert. Plné vstupné činní 190 korun, studentské je pak poloviční. Těšit se můžete na „rozjásanou, energickou, hustou muziku, která má koule.“

Lakomého busty zdobí sever

Pavel Lakomý, na Mostecku jeden z nejvýznamnějších sochařů. Kromě své sochařské činnosti se však také věnuje malířství. Jeho počátky s uměním paradoxně souvisí s hudbou. Hra na bicí se již od 14 let stala nedílnou součástí jeho života a vydržela mu ještě dalších dlouhých sedmnáct let. Skrz hudbu se dokonce probojoval až mezi profesionály. V době své největší hudební slávy se začal sbližovat s malováním obrazů a pořádáním výstav, kterých má na svém kontě do dnešních dní více než 60, a to nejen v České republice.

Od roku 2009 se věnuje dřevořezbě. Jeho nepostradatelnými pomocníky se stala motorová pila a nejrůznější dláta a rydla. Není však žádným troškařem. Místo malých dřevěných sošek vytváří rozměrné plastiky.

Litvínovský umělec je tvůrcem dřevořezby Ježíška na Božím daru, Sáňkaře na Klínech, či dokonce také busty lesního správce Ing. Vojtěcha Tesaře, který se zasloužil o první turistickou stezku kolem Flájí, za kterou mu turisté dodnes děkují. Kromě toho, že jeho plastiky můžeme najít různě rozmístěné po severních Čechách, nejvíce jich samozřejmě najdeme právě v místě sochařova bydliště- Litvínově. Jeho busty zde totiž zdobí rovnou tři kruhové objezdy.

Nyní se s díly pana Lakomého můžeme setkat také v Mostě. V prostorách zahrad oblastního muzea je zde vystaveno několik dřevěných soch. Dne 28. května 2015 proběhla vernisáž, s níž byla zahájena prodejní výstava dřevěných soch. Po této expozici bude následovat prodejní výstava obrazů, na jejíž zahájení se můžete těšit 16. června.

Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice

Mezinárodní dětská výtvarná výstava Lidice byla založena v roce 1967 k uctění památky dětských obětí obce Lidice, zavražděných německými nacisty, a vlastně všech dětí, které zbytečně zahynuly během válečného období.

Výstava byla primárně pouze záležitostí národní. Zanedlouho poté, přesněji v roce 1973, se z domácí půdy rozšířila do světa. Dnes se jedná o výstavu, která vstoupila do historie a je velmi dobře známou nejen mezi dětmi a učiteli v České republice, ale doslova po celém světě. Výstava si během více než 40 let získala renomé a stala se jednou z největších a nejstarších výstav dětské tvorby.

Rok 2015 vyhlásila OSN jako Mezinárodní rok světla. Vzhledem k tomuto označení bylo za letošní téma výstavy zvoleno právě Světlo, a pak už záleželo jen na umělcích, jak toto téma uchopí (Přirozené/umělé světlo a jeho zdroje, světlo jako symbol, světlo v historii i mytologii atd.) a jakou techniku zvolí (malba, kresba, grafika, fotografie, keramika i práce kombinovaných technik). Umělci a umělkyně z mostecké umělecké školy se do soutěže také zapojili. Vznikly desítky pěkných prací, které přispěly k pokračování a rozvoji této tradice.

O 43. ročník soutěže byl obrovský zájem. Výstavy se mohly zúčastnit děti od 4 do 16 let. Celkem se ročníku zúčastnilo přes 62 zemí, ze kterých přišlo dohromady více než 18 000 prací. Nejaktivnější byly děti z Černé Hory, Íránu, Ruska, Srbska, Ukrajiny… Česká republika na seznamu nejaktivnějších zemí také nechyběla.

Mezi hlavní pořadatele akce patřil Památník Lidice pod záštitou Ministerstva kultury ČR, Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstva zahraničních věcí ČR, České komise pro UNESCO a českých center.

Lenny zazpívala maturantům

Lenny, vlastním jménem Lenka Filipová. Jak nám již jméno napovídá, jedná se o nositelku stejného jména jako její matka  - Lenka Filipová. K hudbě byla tedy vedena odmalička a není divu, že se hudba stala jejím nevětším koníčkem a nedílnou součástí jejího života. Ve čtyřech letech se dostala ke hře na klavír a o dva roky později potom začala navštěvovat uměleckou školu, kde se nadále věnovala zdokonalování hry.

O jejím talentu nemůže být pochyb. Již v jedenácti letech složila svou první píseň. O pět let později začala hrát s kapelou a doprovázet svou matku po turné nejen v Evropě, ale také například v Austrálii, či Kanadě. Její vlastní skladba You're My Everything se v americké soutěži International songwriting competition umístila v semifinále. V roce 2013 pak získala ocenění Cena anděl za Objev roku. Přestože Lenka letos oslaví pouhých jednadvacet let a v hudební branži je uznávanou zpěvačkou, neohrnuje nos ani nad menšími akcemi.

Dne 20. března 2015 se tedy uskutečnilo jedno z mnoha Lenčiných vystoupení. Maturitní třídy 4. A a oktáva si ji vybraly jako zlatý hřeb večera. Při výběru nesáhli vedle. Během jejího vystoupení se před pódiem sešel dav lidí. Zpívalo se, tančilo a dobrá nálada naplnila celý sál. Lenky vystoupení s kapelou mělo veliký úspěch nejen u maturantů, ale i u návštěvníků. Na další vystoupení se Lenka chystá do ostravského kulturního domu, kde 7. dubna 2015 předvede svůj um.

Cestovatel Sebastián Šulc vypráví o Altaji, zemi divů

Sibiřská republika Altaj - země hor, jezer a Rusů. Pokud člověk chce navštívit Altaj, musí si nejprve zajistit vízum, neboť bez něj by to nešlo a návštěvník by mohl riskovat tučnou pokutu nebo několika hodinový pobyt na policejní stanici. Pokud se však žádost o vízum podá včas, návštěvníci se mohou kochat krásnou přírodou, kterou Altaj nabízí. Většina návštěvníku při pohledu na neporušenost přírody, která je dnes výjimečná, ztrácí dech.

Krásy této země ukázal Sebastián Šulc v úterý 17. března 2015 v Městské knihovně v Mostě. Tento mostecký cestoval a dobrodruh má za sebou již pěknou řadu výprav do nejrůznějších částí světa, během kterých získal mnoho zkušeností, překrásných fotografií a nezapomenutelných zážitků o které se poté dělí s návštěvníky na svých besedách.

Během svého vyprávění protkaného zajímavými diapositivy si návštěvníci mohli udělat obrázek o krásách Altaje, který dokáže přitáhnout pozornost v každém ročním období.  Sám Šulc Altaj popisuje jako zemi ledovců, krásných jezer, četných řek, hor zabírajících více než 1/3 území a přívětivé přesto divoké a nespoutané přírody.

 „Hned na přivítanou v hlavním městě Gornoaltajsku nás zaskočila prudká bouřka provázená krupobitím. Ale slovo kroupy neodpovídá kusům ledu padajícím z oblohy. Spíše to byly tenisáky, které způsobily ve městě doslova spoušť. Ano, Sibiř přitahuje i v létě zajímavým způsobem“…

Představení Herkules a Augiášův chlív se rozloučilo s diváky

Na velké scéně mosteckého divadla každý týden proběhne několik představení, ať už se jedná o premiéry, derniéry či reprízy. V úterý 27. ledna měli diváci poslední šanci shlédnout divadelní představení Herkules a Augiášův chlív. Další z divadelních her, která sehrála svou důležitou roli v historii divadla, došla ke svému poslednímu představení.

Osobu bájného Herkula, syna Diova, zná jistě každý. Herkulův život je spojován s dvanácti proslulými skutky a pracemi, které za svého života učinil. Vyčistit Augiášův chlív byl pátý úkol, jenž musel odvážný Herkules překonat. Se zaneřáděnými Augiášovými chlévy si Herkules chytře poradil, když přesměroval toky řek a hnůj vyplavil do moře. Takto onu skutečnost popisují legendy. A teď si představte, když legendu převedete na parodii. Jindy neomylný Herkules ne jenže neuspěje při plnění pátého úkolu, ale ještě navíc uvízne v byrokratické síti složitého mechanismu nelidského státu.

Tvůrcem oné parodie je slavný dramatik Friedrich Dürrenmatt. Autor vytvořil zábavnou satiru, která má však velmi hlubokou myšlenku. Dle autorova názoru se pohybujeme ve věku chaosu a pokrytectví, kde se nedokáže prosadit ani takový velikán, jakým byl právě Herkules. Některým se to může zdát poněkud přitažené za vlasy, ale divadelní hra Herkules a Augiášův chlív je důkazem, že i převedení bájných příběhů do současnosti není někdy na škodu – byť dílo ztratí svou původní hodnotu.

Friedrich Dürrenmatt se narodil roku 1921 ve Švýcarsku. Po maturitě na gymnáziu studoval teologii, filosofii a literaturu v Bernu a v Curychu. Z té doby pocházejí jeho první povídky a dramatické pokusy. Dlouhá řada premiér a jeho největších úspěchů je spojována s 60. lety. Dürrenmatt se stává jedním z nejhranějších dramatiků píšících německy. Mezi jeho nejslavnější hry patří např. Návštěva staré dámy, Fyzikové, Král Jan a samozřejmě hra Herkules a Augiášův chlív.

.

Činoherák se vrátil na Střekov!

Rok 2014 byl pro soubor Činoherního studia poměrně náročný. Největší ránou bylo vypuzení z jejich domova – Činoheráku. Soubor se však svých hereckých vizí a touhy bavit diváky nevzdal. Za podpory věrných fanoušků se začal poohlížet po nových prostorách. Jejich pohled spočinul na kinu Hraničář. Za pomocí příspěvků a šikovných rukou dobrovolníků předělali Hraničář k obrazu svému a hlavně také obrazu diváků a návštěvníků. Vytvořili tak nové místo, kam se diváci rádi vraceli.

Poslední volby opět změnily sled situací, tentokrát však k dobrému a souboru svitla naděje na návrat do jejich „starého divadla“, a tak se také stalo. Zastupitelé z předchozích voleb museli odstoupit a nová politická reprezentace měla za úkol napravit škody dříve spáchané – mezi nimi právě i Činoheráku. Město tedy darovalo divadlu dotace a mohlo se začít stěhovat! Kam? Přece zpět na Střekov. Přestože tedy došlo k oprášení starých prostor, kino Hraničář se bude užívat i nadále. Hrát se tedy bude na dvou scénách.

Pátek 16. ledna 2015. Hodiny odbíjí sedmou. Za šumu davu, hluku hovořících lidí a smíchu do divadla proudí davy nedočkavých návštěvníků. Divadlo praská ve švech. Lidé posedávají u stolků, postávají v hloučcích, u baru se tvoří dlouhá fronta…  Ti, kteří si nezarezervovali vstupenku nebo si ji nekoupili předem, stojí nedočkavě u pokladny a doufají, že na ně nějaký ten lístek zbude – tak nějak by se dala popsat atmosféra páteční noci.

Soubor si pro své fanoušky připravil na tento večer hned dvě překvapení. První začalo o půl osmé a představovalo pánské pěvecké sdružení extrémního folklóru Krása. Druhé překvapení vypuklo s úderem deváté večerní hodiny – předpremiéra hry Kopanec. Drama Kopanec, od úspěšných tvůrců Andrese Veiela a Gesine Schmidt, zachycuje skutečnou událost z roku 2002. V Německu došlo k brutální vraždě šestnáctiletého Marinuse Schöberla. Chlapec byl ukopán k smrti svými vrstevníky, kteří se otevřeně hlásili k pravicovému extremismu.