Standa Pexa v Bunkru

Milovníci umění zažívají v posledních pár dnech doslova pré. Navštívit mohou Malířské Sympozium, či nově také výstavu s názvem Kontra, jejímž tvůrcem je Standa Pexa. Vernisáž výstavy se uskutečnila minulý pátek – 7. srpna - v prostorách výstavní síně Bunkr.

Stanislav Pexa vystudoval obor výtvarná výchova na Katedře výtvarné kultury UJEP v Ústí nad Labem. Dnes se věnuje výuce nábytkového designu a interiéru na střední škole. První výstavu vytvořil již během svých studentských let. Na otázku kolik za sebou má výstav?, odpověděl: „Samostatná výstava je to druhá, společných výstav jsme měli odhadem kolem dvaceti.„

Ve svých projektech se inspiruje tvorbou Iljy Kabakova, Marcela Duchampa a Josepha Beyuse. Protože se tvůrce rád do Bunkru vrací, jedna otázka byla směřována i na důvod, co se tvůrci na galerii tolik zamlouvá. „Bunkr je galerie, která v Mostě nemá obdoby. Je mi sympatický, že dává možnost se realizovat i studentům.“

Většinou bývá zvykem, že umělci připravují své výstavy dlouho dopředu. Stanislav však nikoliv. „Na výstavě jsem začal pracovat odpoledne od devíti, do dnes do dvou. Vše jsem dělal tady na místě- navezl jsem si sem materiál a chopil se štětce. Ještě chvíli před zahájením to tu vypadalo jako na staveništi.“ Celou výstavu tedy Pexa stihl stvořit ani ne za jeden den. 

Atypické byly i užité barvy. Většina umělců maluje olejovými barvami. Pexa však našel daleko levnější variantu. Ptáte se jakou? „Na obrazy jsem použil stejnou barvu jako je tady na zdech, tedy fasádové tónovače od Primalexu. Dobře kryjí a snadno se míchají, dodává s úsměvem.

Hojná účast překvapila i samotného tvůrce. „Hojnou účastí jsem potěšen. Je mi líto, že nedorazili Mostečáci (přátelé), kteří mají jinou práci, ale jsem rád za každou účast. Děkoval jsem i lidem, za to, že chodí do galerie.“ Přestože návštěvníci Pexovo výstavu vnímají jako umělecké dílo, sám tvůrce to vidí jinak. “Nepovažuji se za umělce, ale za tvůrce“, dodává Pexa.

Výstavu můžete navštívit do 17. září.

Umělci opět v akci - Sedmé malířské sympozium započalo

Krásný slunečný den, počasí vhodné leda tak ke koupání, či opalování. Studenti a školáci se těmto bohulibým činnostem jistě věnují. Jsou tu však také Ti, kteří školní léta mají již za sebou a byť neradi, musí chodit v těchto parnech do práce. Mezi „pracujícími“ najdeme i skupinku dvanácti umělců. V jejich případě se však nejedná o práci ve smyslu povinnost, všichni ji chápou jako zábavu a šanci vyjádřit na plátně své myšlenky a vize.

Šťastná dvanáctka byla vybrána z řady kandidátů, aby se v termínu od 5. do 12. srpna 2015 věnovali v areálu Benediktu své tvorbě, kterou v závěru sedmého ročníku malířského sympozia představí veřejnosti. K třem pravidelným účastníkům- Roman Křelina, Josef Zedník a Doris Tesárková Oplová - přibylo devět nováčků.

Při vstupu do ateliéru, kde umělci „vdechují“ svým dílům život, jsem zjistila, že jsem přišla nevhod. Kručící žaludky vyhnali tvořící na oběd – tedy alespoň většinu. Jedinou bytostí, která se mezi čtyřmi zdmi ateliéru pohybovala, byl akademický malíř Tomáš Prchal, který se stal obětí mé zvídavosti. Tomášovi to však nevadilo, ba právě naopak. Při rozhovoru, který se většinově týkal jeho tvorby, studia a umění – tedy témat, o kterých ví velmi mnoho - se dokonce sám rozhovořil. Bylo vidět, že umění je skutečně jeho životní náplní. Velmi ochotně mi popsal svou práci a cíl, ke kterému bude svěřovat. Mezi řečí si také trochu posteskl, že lidé dnes neumí vnímat umění, v celého jeho kráse, tak jako dříve.

Jak vnímá umění sám tvůrce? Na to je složitá odpověď. Přesto umění vnímám jako abstraktní filozofii. Abstraktní proto, že se v ní nepracuje s logikou, ale především s vnímáním skrze lidské smysly. To, ale neznamená, že nemá pravidla, jen jsou přirozeně v neustálém pohybu a nejsou logická...

Přestože se umění věnuje hlavně v naší Metropoli, uvítal Most a jeho prostředí jako velmi příjemnou změnu, a vlastně také trochu jako šanci ukázat své umění i jinde.